Blog

Jak účinně chránit autorská díla a předcházet sporům o autorství?

29.1.2016 | Lýdie Tallová | Ph.D. kandidátka MUP, Research Associate - Florida International University – College of Law, Miami, Florida, USA

Každý člověk vytvořil za svůj život, byť mnohdy nevědomky, bezpočet autorských děl. Mnohá z nich upadla v zapomnění, jiná mají pro jejich tvůrce případně pro celou společnost mimořádný význam. Všechna tato díla, naplňují-li zákonem stanovené znaky, požívají autorskoprávní ochrany podle platného znění autorského zákona.

 
Zrod autorského díla je poměrně náročným procesem závislým na umělecké, emocionální a intelektuální vybavenosti autora. Je logické, že po realizaci invence, jež je neodmyslitelně spjata s vynaložením časové a mnohdy i finanční investice do tvorby díla, si každý autor přeje výsledek vlastní tvůrčí činnosti co nejúčinněji ochránit před nedovoleným cizím užíváním či zneužitím.  
 
České autorské právo rozlišuje výlučná práva osobnostní a výlučná práva majetková. A právě osobnostní autorská práva mají zásadní význam z hlediska ochrany autorství. Jsou tvořena právem rozhodnout o zveřejnění díla, právem osobovat si autorství a právem na nedotknutelnost díla. Podstatná je skutečnost, že autor se těchto práv nemůže vzdát ani je převést na třetí osobu a navíc tato práva smrtí autora zanikají. Není proto možné, aby si někdo právem osoboval autorství díla, které sám nevytvořil. Děje-li se tak, je původce díla oprávněn hájit své autorství a bránit se jeho zneužití všemi dostupnými právními prostředky.

Právo autorské patří k právům k výsledkům duševní tvořivé činnosti, přičemž právní postavení autora se vyznačuje v naší právní úpravě suverénností v nakládání s dílem. Právo autora je zároveň spjaté s povinností individuálně neurčených osob zdržet se neoprávněných zásahů do jeho absolutních práv. Autorské právo je právem absolutní povahy, které má základ v soukromém právu. Základní a speciální soukromoprávní normou, která upravuje autorskoprávní vztahy a vždy má přednost před všeobecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku, je zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském a právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) ve znění pozdějších předpisů.

Předmětem práva autorského je dle platného autorského zákona dílo literární, jiné dílo umělecké a taktéž dílo vědecké. Autorský zákon stanoví tři znaky, které musí být současně naplněny, aby dílo spadalo pod autorskoprávní ochranu. V prvé řadě se musí jednat, jak již bylo uvedeno, o dílo literární, umělecké nebo vědecké.

Druhým pojmovým znakem nezbytným ke klasifikaci autorského díla, je atribut jedinečnosti. Jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora je myšlena originalita či individualita literárního, uměleckého či vědeckého díla. Vzhledem k tomu, že se jedná o tvůrčí činnost, do které vkládá každý autor svou tvořitelskou invenci, vykazuje každé autorské dílo znaky jedinečnosti. Není tedy možné, aby dva lidé vytvořili totožné dílo. Pokud se tak stane, je dílo, které bylo vytvořené později než dílo původní, plagiátem vystaveným potenciálnímu autorskoprávnímu postihu. Každý tvůrčí výtvor, který vykazuje všechny zákonem předepsané znaky díla, je tedy originálem majícím nárok na autorskoprávní ochranu. Nezáleží přitom na jeho umělecké formě, kvalitě, rozsahu, významu ani účelu, pro který byl vytvořen. Za autorské dílo se považuje též počítačový program, fotografie a databáze, které jsou původní v tom smyslu, že jsou autorovým vlastním duševním výtvorem. U těchto druhů autorských děl se požadavek jedinečnosti nevyžaduje, nahrazen je požadavkem původnosti. V těchto výjimečných případech totiž mohou nezávisle na sobě vzniknout totožná autorská díla, aniž by byla plagiátem.

Objektivně vnímatelná podoba je třetím znakem, bez jehož naplnění by nemohl být tvůrčí výtvor nazván dílem a ani chráněn autorským zákonem. K tomu dojde teprve v okamžiku, kdy autor své dílo vyjádří jakýmkoliv výrazovým prostředkem vnímatelným pro okolí. Jakmile autor svou představu vyjádří slovy, melodií, tvarem či jiným zpracováním, vzniká dílo jako předmět autorského práva. A to i v případě, že dílo ještě není dokončené. Autorský zákon totiž chrání dílo ve všech jeho vývojových fázích a částech. K vyjádření objektivně vnímatelné podoby díla není zapotřebí, aby bylo dílo zaznamenáno v hmotné podobě například na některém z nosičů. Podle autorského zákona postačí, když bude vyjádřeno ve vnímatelné podobě alespoň pro určitou skupinu lidí, například pro okruh lidí hovořících stejným jazykem nebo ovládajících braillovo písmo.

Důležité je rozlišovat mezi autorským dílem a nosičem díla. Jak již bylo uvedeno, vznik autorského práva není v naší právní úpravě vázán na zachycení díla na hmotném nosiči. Zákon poskytuje ochranu dílu autorskému dílu jako takovému, bez ohledu na skutečnost, zda je či není vyjádřeno prostřednictvím hmotného substrátu. Z uvedeného lze odvodit, že nabytím vlastnických práv k hmotnému předmětu, na kterém je dílo zachyceno, nemohou jeho vlastníkovi vznikat žádná práva k danému autorskému dílu, a to dokonce ani právo dílo užít. Zde je důležité objasnit, co je slovním spojením „dílo užít“ v autorskoprávním jazyce myšleno. Právo dílo užít je tvořeno právem na rozmnožování díla, právem na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla, právem na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla, právem na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla, právem na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla a konečně právem na sdělování díla veřejnosti. Pod posledně uvedené právo spadá zejména právo na provozování díla živě nebo ze záznamu a právo na přenos provozování díla, právo na vysílání díla rozhlasem či televizí, právo na přenos rozhlasového či televizního vysílání díla a právo na provozování rozhlasového či televizního vysílání díla).  Zároveň platí, že případné zničení hmotného nosiče, na kterém je dílo vyjádřeno, nemá sebemenší vliv na existenční ohrožení či dokonce zánik autorských práv k takovému dílu. Ta existují v plném rozsahu nadále až do konce zákonem garantované ochrany.

Doba autorskoprávní ochrany je s ohledem na dualitu autorských práv v naší právní úpravě specifická. Zatímco osobnostní autorská práva trvají pouze po dobu autorova života, majetková práva jsou zákonem chráněna po dobu autorova života a dalších 70 let po jeho skonu. Po smrti autora smí být dílo užito jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu, bez osobování si autorství a je-li autor znám, musí být vždy u díla uveden. Postmortální ochrany se může domáhat kterákoliv z osob autorovi blízkých, ale také právnická osoba sdružující autory nebo kolektivní správce příslušných majetkových práv.

Autorskoprávní ochrany požívají též díla elektronická. K tomu, aby dílo požívalo autorskoprávní ochrany, není třeba jeho zveřejnění. Postačuje pouze jeho, byť jednorázové, vyjádření. Autorským zákonem jsou chráněna jak díla vyjádřená trvale, tak výtvory vyjádřené dočasně.

Autorské právo k dílu nabývá autor, který dílo vytvořil. Je-li výtvor dílem kolektivu autorů, vznikají autorská práva společně a nerozdílně všem spoluautorům. Autorský zákon hovoří v souvislosti s dílem o tvůrčí činnosti, z čehož vyplývá, že autorem může být pouze fyzická osoba. Jedině člověk je totiž nadán schopností tvořit. Takovéto pojetí autorství ale není běžné ve všech právních kulturách. Například angloamerické právo přiznává prostřednictvím systému copyright autorství také osobám právnickým.

Zvláštní režim v případě výkonu autorských práv platí v naší zemi pro zaměstnanecké dílo, kdy je majetková práva k dílu oprávněn vykonávat zaměstnavatel. Zde je třeba upozornit na skutečnost, že právnická osoba se nemůže stát autorem díla. Oprávněna je pouze k výkonu majetkových práv k dílu vytvořenému zaměstnancem v rámci pracovněprávního vztahu nebo na základě licence poskytnuté autorem.  V případě díla zaměstnaneckého (není-li dohodnuto jinak) vykonává majetková práva svým jménem a na svůj účet ze zákona zaměstnavatel, a to na základě skutečnosti, že autor předmětné dílo vytvořil v rámci plnění svých povinností k zaměstnavateli, jenž autorovi poskytnul materiální a jiné podmínky k vytvoření díla. Další situace, kdy je k výkonu majetkových práv autora oprávněna právnická osoba, nastává v případě, že je tato osoba zdědí.

Obdobný právní režim platí pro kolektivní díla, na jejichž tvorbě se podílí více autorů, přičemž tato díla jsou vytvářena z podnětu a pod vedením fyzické nebo právnické osoby a zveřejňována pod jejím jménem, přičemž příspěvky zahrnuté do takového díla nejsou schopny samostatného užití. Fyzická nebo právnická osoba, která vznik kolektivního díla iniciuje, nemusí být členem autorského kolektivu. Tímto znakem se odlišuje od spoluautorství. Příkladem kolektivního díla je dílo kartografické nebo počítačový program. Naopak dílo audiovizuální a díla audiovizuálně užitá nejsou dílem kolektivním. Majetková práva u kolektivních děl trvají 70 let od zveřejnění, to znamená od prvého oprávněného zpřístupnění díla veřejnosti.

Princip priority, tak jak je znám z průmyslového práva, se u autorského práva neuplatňuje. Vzniknou-li dvě shodná díla, pak to má dva následky. Buď se nejedná o autorské dílo anebo se jedná o otrockou napodobeninu díla původního a dílo vzniklé později nemá jakožto plagiát nárok na autorskoprávní ochranu.

České autorské právo je součástí evropského kontinentálního systému autorského práva, jenž je charakteristický bezformální ochranou autorských práv. V České republice proto v souladu s kontinentální autorskoprávní filozofií není nutné vznik autorského díla nikde oznamovat ani registrovat. Dílo nabývá autorskoprávní ochrany v okamžiku svého vzniku automaticky, bez nutnosti formální registrace. Autorské právo k dílu tedy vzniká okamžikem, kdy bylo dílo vytvořeno. Nezáleží přitom, zda bylo zaznamenáno do notové osnovy, předneseno, zahráno, vyjádřeno pantomimou či jiným výrazovým prostředkem. Od té doby začíná dílo současně žít svůj právní život.

Moderní pojetí automatického zakotvení autorských práv k dílu od okamžiku jeho vytvoření je v souladu se zněním základního mezinárodního dokumentu pro oblast autorského práva - Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl. Jakkoliv se jeví zákonná garance právní ochrany díla od okamžiku jeho vzniku nadčasově, praxe stále častěji poukazuje na skutečnost, že velkoryse laděná automatická ochrana autorských děl bez současné fakultativní možnosti registrace práv k autorským dílům do veřejného seznamu přináší v běžném životě jen stěží řešitelné obtíže při prokazování autorství.

Zákonný mechanismus, jehož podstatou měla být široce vymezená ochrana autorů, se v konečném důsledku obrací proti autorům samotným. Jejich díla jsou sice zákonem automaticky chráněna, nicméně v případě vzniku sporu o autorství jsou to právě tvůrci autorských děl, kdo nese důkazní břemeno autorství k dílu včetně nutnosti prokázání data jeho vzniku. S ohledem na skutečnost, že v naší zemi neexistuje veřejný rejstřík, do kterého by autoři mohli zapisovat svá práva k dílu, je prokázání autorství velmi složité.

Jak tedy mohou autoři chránit svá práva a předcházet autorskoprávním sporům? Důležité je myslet na ochranu autorských práv již v okamžiku vzniku díla, neboť, jak již bylo uvedeno, důkazní břemeno nese tvůrce díla. Neprokáže-li autor své autorství k dílu, nemůže se domáhat svých zákonných nároků. Dokumentace tvorby díla a svědectví osob, které u jeho zrodu stály, jsou pro důkazní fázi případného autorskoprávního sporu klíčové. Každý autor by proto měl ve vlastním zájmu dokumentovat a archivovat jakékoliv skutečnosti prokazující jeho autorství k dílu. Zatímco dokumentace vzniku některých děl, zejména děl literárních, je poměrně jednoduchá, u děl uměleckých může jít o úkol technicky náročnější. Velmi důležité je také zachytit datum vzniku díla, což je v digitálním věku jednodušší než kdykoliv předtím.

První fází opatřování důkazních prostředků je tedy důsledná dokumentace tvorby díla, kdy vzniká záznam jak o dílu samotném, tak i vazbě autora k předmětnému dílu. Způsob dokumentace je zcela na rozhodnutí autora. Na jeho důmyslnosti je závislé prokázání autorství v případném sporu. Z uvedeného je zřetelné, jak velký význam dokumentace autorství pro nárokování autorských práv má.  

Po úspěšném zachycení důkazů o autorství a datu vzniku díla musí autor přistoupit k fázi archivační. Kde ale lze dílo archivovat, když neexistuje veřejný registr autorských děl, jako je tomu u práv k vynálezům, průmyslovým vzorům, ochranným známkám apod. v oblasti průmyslového vlastnictví? Na Úřad autorského práva autor zamířit nemůže, neboť žádná taková instituce u nás neexistuje. Možností k legální úschově autorského díla se ale přesto nabízí celá řada. Záleží jen na autorovi, kterou z nich zvolí. Dílo lze uschovat u některého z kolektivních správců nebo u umělecké agentury sdružující autory a v neposlední řadě může autor využít notářské úschovy. Jak taková archivace díla vlastně probíhá? Tak například v případě notářské úschovy je zapečetěné dílo uloženo do trezoru a důkaz o úschově je proveden notářským zápisem – Osvědčením o stavu věci.

Zde je ovšem třeba mít na paměti, že doklad o úschově díla jen poskytuje informaci o datu uložení předmětného díla do úschovy, což může hrát roli při prokazování, že k určitému datu daný člověk sporné dílo archivoval, nicméně institut úschovy díla nemůže sloužit k prokázání skutečnosti, že uschované dílo vytvořila daná osoba ani nemůže prokázat datum vzniku díla. Poskytuje pouze informaci o datu úschovy díla vzniklého v dřívější době. Autoři tak mohou tohoto institutu využít k archivaci díla, nicméně důkazní prostředky o svém autorství k dílu a o době jeho vzniku si musí zajistit sami.

Zatímco donedávna si autoři opatřovali důkaz o archivačním datu díla tak, že zapečetili rukopis díla do obálky a sami sobě dílo odeslali formou doporučeného dopisu, čímž si ovšem zajistili pouze důkaz o existenci díla k určitému datu, ale nikoliv o svém autorství k němu, digitální doba 21. století jim nabízí důmyslnější formu ochrany autorství. Efektivní způsob, který v sobě kombinuje nezpochybnitelný důkaz jak o datu vzniku díla, tak i jeho archivaci a přitom zároveň chrání nezveřejněné dílo před zneužitím třetími osobami, autorka spatřuje v datových službách, které nabízí vedle dalších certifikačních autorit Česká pošta. Z hlediska ochrany autorství je klíčová kombinace služby „ČP Cloud“ s dalšími službami České pošty nabízenými pod certifikační autoritou PostSignum, tzv. „Časové razítko“ a kvalifikovaný certifikát známý pod označením „Elektronický podpis.“

Jednotlivé služby samy o sobě důkazní prostředky pro účely prokázání autorství zajistit nedokáží, pokud se však zkombinují, získá tvůrce díla silné důkazy jak datu vzniku díla, tak i o jeho podobě k určitému datu a v neposlední řadě i o svém autorství k dílu. Navíc si tak zajistí bezpečnou archivaci svého díla. Pro bližší představu o navrženém dokumentačním a archivačním modelu je třeba představit podstatu uvedených datových služeb.  

Archivační funkci velmi efektivně zajišťuje služba „ČP Cloud“, která funguje na principu malé poštovní kanceláře. Autor z pohodlí svého domova elektronicky odešle vytvořené dílo na úložiště www.cpcloud.cz, kde je obsah souboru automaticky bez zapojení lidského faktoru vytištěn, vložen do obálky a zaslán na autorem zvolenou adresu. V případě dokumentace tvorby a archivace díla bude zvolenou adresou většinou adresa samotného autora. Předností této služby je skutečnost, že umožňuje odesílat tištěné dokumenty z počítače podobně jako e-mail, ale oproti zmíněnému systému elektronické pošty má mnohem silnější zabezpečení. Aplikace tak spravuje zabezpečený archiv a evidenci dokumentů a v případě potřeby dokáže prokázat obsah odeslaných zásilek. Výhodou této služby je uchování dokumentů v uložišti, což ocení autoři v případě, že o dílo přijdou v důsledku poškození či zničení jejich vlastního elektronického archivu. Aplikace dokumenty automaticky ukládá a eviduje jejich odeslání a přijetí adresátem. Obsah zásilek je vysoce zabezpečen a chráněn poštovním tajemstvím. Autoři tak nemusejí mít obavy o zneužití díla třetí osobou před jeho zveřejněním. Tato služba tak řeší i problém obav autorů ze zneužití díla lidským faktorem v nakladatelství po odevzdání dosud nepublikovaného rukopisu. Přestože je tato služba primárně určena pro firemní komunikaci, dá se velmi efektivně využít právě pro správu autorských práv.

Samotné archivaci však musí předcházet fáze dokumentační. S ohledem na skutečnost, že autorským zákonem jsou chráněné též jednotlivé části díla, je pro prokázání autorství vhodné dokumentovat jednotlivé fáze tvorby samotného díla. Vytvořením „časové mapy díla“ si tvůrce učiní pojistku pro případ vzniku sporu o autorství, neboť bude schopen prokázat, jak dané dílo vypadalo k určitému okamžiku. Službu „CP Cloud“ lze totiž velmi efektivně kombinovat se službou „Časové razítko“, jež zaručuje, že uvedená elektronická data v dané podobě existovala v určitý časový okamžik. Systémový čas, který se zaznamenává v elektronických dokumentech, je totiž lehce zmanipulovatelný, zatímco časové razítko poskytuje nezpochybnitelný důkaz o podobě dokumentu v okamžiku jeho orazítkování.

Kvalifikované časové razítko PostSignum je v podstatě datovou zprávou, kterou vydal kvalifikovaný poskytovatel certifikačních služeb. Takováto zpráva důvěryhodným způsobem spojuje data v elektronické podobě s časovým okamžikem a zaručuje, že uvedená data v elektronické podobě existovala před daným časovým momentem. Pokud se jedná o přesnost času v časovém razítku, tak maximální odchylka časového údaje ve vydaném kvalifikovaném časovém razítku od hodnoty světového UTC času je jedna sekunda.

Časová razítka mohou klienti využívat ve vlastním počítači s jakýmkoliv operačním systémem nebo v mobilních zařízeních s operačními systémy Android nebo iOS. Instalace aplikace TSA klient, prostřednictvím které je možné přidělit časové razítko ke konkrétnímu souboru, je bezplatná. Samotná služba certifikovaného časového razítka je zpoplatněna podle platného ceníku České pošty. Klienti si mohou buďto předplatit balíčky časových razítek a využívat je téměř bez jakéhokoliv časového omezení, smluv a závazků nebo mohou využít možnosti fixní, případně i variabilní paušální platby. Společně se samotnou službou tak zákazník získá pohodlný nástroj pro správu a evidenci certifikátů. Zákaznický portál PostSignum totiž umožňuje zjistit, kolik časových razítek daná osoba v určitém měsíci využila, což je účelné pro plánování dalších certifikačních aktivit.

Platnost vydaného časového razítka je odvozena od platnosti certifikátu, kterým je časové razítko digitálně podepsáno. Platný certifikát je před uplynutím doby platnosti možné prodloužit. V České republice působí řada nezávislých certifikačních autorit. Autorka nicméně doporučuje autorům využít prostřednictvím certifikační autority PostSignum služeb České pošty, a to z důvodu, že PostSignum je největší certifikační autoritou v České republice (měsíčně vydá více než deset tisíc certifikátů a přes čtrnáct milionů časových razítek) a je jedinou certifikační autoritou s certifikací shody s ČSN EN ISO 9001.2009 a ČSN ISO/IEC 27001:2006.

Časové razítko však nenese informaci o původci nebo držiteli dokumentu v uvedeném čase, což je pro autory z hlediska prokázání autorství díla zásadní. Řešení se ovšem nabízí a není vůbec složité. Stačí zkombinovat certifikované časové razítko s elektronickým podpisem a důkaz o autorství elektronicky zachyceného díla je nezpochybnitelný. Přestože je tento způsob vhodný především pro díla literární a vědecká, lze jej využít i pro dokumentaci tvorby děl uměleckých, byť v tomto případě jde o úkol technicky náročnější. Autor uměleckého díla, například malovaného obrazu by musel pořizovat z jednotlivých fází tvorby díla fotodokumentaci (v ideálním případě by měl být při malbě obrazu na fotografii autor též zvěčněn), kterou by následně nejlépe i s komentářem vložil do elektronického souboru a opatřil elektronickým podpisem a časovým razítkem. Tímto způsobem si autoři zajistí zesílenou ochranu vlastních tvůrčích děl před jejich zneužitím a v případě vzniklého sporu o autorství budou schopni svá osobnostní práva k dílu prokázat.

Časové razítko je vhodným doplňkem elektronického podpisu mimo jiné i z důvodu, že „orazítkováním“ dokumentu lze prodloužit jeho platnost. Zatímco elektronický podpis má platnost jeden rok, dokument opatřený časovým razítkem prodlouží platnost dokumentu až na pět let.

Navržený model je tedy tvořen dokumentační a archivační fází. Pokud jde o dokumentaci tvorby díla, kdy je třeba zachytit dobu jeho vzniku současně s podobou díla k danému časovému okamžiku a prokázat autorství k dílu, měl by autor zkombinovat certifikační autoritu „Elektronický podpis“ s autoritou „Časové razítko.“ Archivaci certifikovaného díla je pak možné provést prostřednictvím služby „ČP Cloud“.

Autorka tohoto příspěvku věří, že model elektronické dokumentace a archivace dokumentů prostřednictvím uvedené kombinace datových služeb poslouží v praxi autorům literárních, vědeckých a možná i uměleckých děl k prokázání autorství k vytvořeným dílům, což povede k zesílení ochrany autorských děl a v důsledku toho též ke kýžené eliminaci plagiátorství. 

Komentáře

Článek nemá žádné komentáře. Napište první komentář právě vy!

Napište svůj komentář

*nebude zveřejněn
Email není validní.
 
Odeslat

Kontakty

E-mail: info@patentnarozum.eu

Napište nám

Nesprávný formát emailové adresy.
Zpráva odeslána. Chyba při odesílání.

Sledujte nás na Facebooku